Úvod – metabolický syndrom je soubor několika chorob, které jsou zásadním rizikovým faktorem kardiovaskulárních (KV) onemocnění i diabetes mellitus (DM) II. typu.

Epidemiologie – metabolický syndrom se vyskytuje ve věkové skupině 24 – 65 let u 32 % mužů a 24 % žen, s vyšším věkem jeho prevalence roste.

Definice – existuje několik definic metabolického syndromu:

  • NCEP ATP III 2001 – nejméně 3 z 5 kritérií:
    • obvod pasu – muži/ženy >102 cm/88 cm
    • TK > 130/85 mm Hg
    • HDL cholesterol – muži/ženy < 1,03/1,28 mmol/l
    • TG > 1,7 mmol/l
    • glykémie na lačno > 6,1 mmol/l
  • IDF (mezinárodní diabetologická federace) 2005 – pas + nejméně 2 další kritéria:
    • obvod pasu – muži/ženy >94 cm/80 cm
    • TK > 130/85 mm Hg
    • HDL cholesterol – muži/ženy < 1,03/1,28 mmol/l
    • TG > 1,7 mmol/l
    • glykémie na lačno > 5,6 mmol/l
  • Harmonizovaná definice 2009 – nejméně 3 z 5 kritérií:
    • obvod pasu – zvýšené/vysoké riziko >94/102 cm u mužů, > 80/88 cm u žen
    • TK > 130/85 mm Hg
    • HDL cholesterol – muži/ženy < 1,0/1,3 mmol/l
    • TG > 1,7 mmol/l
    • glykémie na lačno > 5,6 mmol/l

Patofyziologie – důležitou roli hraje akumulace tukové tkáně, která produkuje prozánětlivé substance (TNF-α, IL-6) a adipokiny a klesá produkce protektivních substanci, které zvyšují inzulínovou senzitivitu (např. adiponektiny). Dochází ke vzniku inzulínové rezistence a chronického zánětlivého stavu, jejímž zdrojem je tuková tkáň (např. její makrofágy), tento zánět je ještě zesílen v terénu ostatních zánětlivých chorob (COPD, psoriáza, revmatoidní artritida apod.). Zvyšuje se aktivita sympatiku a následně reninu i aldosteronu, v srdci se zvyšuje produkce BNP a retence sodíku.

Rizikové faktory – vznik obezity, diabetes mellitus a arteriální hypertenze je podmíněn kombinací genetické predispozice a vlivů prostředí (nedostatek pohybu, zvýšení kalorického příjmu). Méně známé rizikové faktory jsou:

  • nízká porodní hmotnost – hladiny adipokinů i stravovací návyky v časném období po narození významně ovlivňují budoucí příjem potravy a metabolické procesy v organismu.
  • poruchy cirkadiánních rytmů – spánková deprivace může zvýšit apetit, ovlivnit hladinu ghrelinu a leptinu, zvýšit aktivitu sympatiku a přispět ke vzniku inzulínové rezistence. Klinické studie prokázaly vliv porušené kvality spánku nebo jeho nedostatku na rozvoj obezity.
  • bakterie trávícího traktu mohou přes modulaci imunitního systému a chronická prozánětlivý stav přispívat k rozvoji inzulínové rezistence, obezity a metabolického syndromu.

Zásadním nebezpečím metabolického syndromu je výraznější riziko vzniku kardiovaskulárních chorob (až 4x i více zvýšené) a toto riziko roste s počtem a závažností jednotlivých složek metabolického syndromu. Metabolický syndrom je často spojen s řadou dalších poruch, např. NAFLD, cholecystolitiáza, dna, syndrom spánkové apnoe, protrombotický stav, prozánětlivý stav se zvýšením rizika CRP, depresivní stav, syndrom polycystických ovarií.

Základem terapie metabolického syndromu je zdravý životní styl a intenzivní terapie jeho jednotlivých složek.

ESC vydala nová guidelines v prevenci KV chorob: https://academic.oup.com/eurheartj/article/42/34/3227/6358713