Výšková nemoc vzniká nejčastěji ve výškách > 2500 m. n. m., ale byla již dokumentovanáí ve výšce přesahující 1500 m. n. m. Často bývá špatně diagnostikována.

Fyziologie

  1. Vystoupení do vysoké nadmořské výšky vede k poklesu parciálního tlaku O2 v alveolárním vzduchu.
  2. Dochází k hyperventilaci zprostředkované karotickými tělísky a následné respirační alkalóze, která může potlačit činnost respiračního centra ve spánku se vznikem apnoických pauz a hypoxémie.
  3. Během aklimatizace dochází k potlačení aktivity renální karboanhydrázy s vylučováním moči bohaté na bikarbonát ve snaze o nomrlizaci pH. Dalšími změnami jsou zvýšení sympatiku, zvýšení EPO a hematokritu i zvýšení 2,3-bisfosfoglycerátu, který zlepšuje přijímání O2 tkáněmi.
  4. Snižuje se schopnost maximální práce (o 1% každých 100 m nad 1500 m. n. m. ).

Existuje určitá role genetiky, což vysvětluje, proč jsou někteří jedinci k výškové nemoci náchylní a jiní ne. Existuje cca 58 kandidátních genů, u minimálně jedné varianty bylka již kauzalita prokázána.

Akutní horská nemoc a výškový edém mozku

Akutní horská nemoc (AMS) je neurologický syndrom, který se projevuje do 6 – 12 hodin po výstupu do výšky bolestí hlavy, nauzeou, únavou a závratí. K jeho kvantifikaci se obecně užívá Lake Louis Scoring System (https://www.liebertpub.com/doi/pdf/10.1089/ham.2017.0164). Stav může progredovat do výškového edému mozku (HACE), který se projevuje encefalopatií, ataxií a porušeným vědomím s difúzním postižením mozku. Z nejasných důvodů dochází běžně ve výškách > 5000 m. n. m. ke krvácení do sítnice.

Mezi rizikové faktory patří rychlý výstup, vyčerpání, dehydratace, anamnéza AMS a postižení karotických tělísek (st.p. ozáření krku, chirurgickžý výkon na karotidách). Vyšší věk (> 50 let) je naopak protektivní.

Spouštěcím faktorem AMS je hypobarická hypoxie se zvýšením nitrolebního tlaku, zvýšenou aktivitou sympatiku a relativní hypoventilací (přesný mechanismus ale zůstává nejasný). Vzniká hypoxická vazodilatace mozkových cév se zvýšenou prostupností pro tekutinu a exsudací (v roce 1995 potvrzena úloha VEGF) se vznikem edému mozku. Patofyziologie bolesti hlavy není jasná. ale vzniká pravděpodobně cestou n. trigeminus a pravděpodobně i mechanismem zánětu (metabolity kyseliny arachidonové).

Základním preventivním opatřením je:

  • aklimatizace a postupný výstup ne více než 300 m za den ve výškách nad 3000 m. n. m., ideálně s odpočinkovým dnem zařazeným každý třetí den (2+1). Při výskytu prvních příznaků je vhodné výstup přerušit a počkat na jejich úplné vymizení.
  • při anamnéze je vhodná profylaxe. Optimální je acetazolamid (125 – 250 mg bid, podat den před výstupem s pokračováním po dobu tří dnů, pokud se objeví příznaky, je vhodné v léčbě pokračovat). Efektní je dexametazon (8 mg denně) a ibuprofen (600 mg tid). Naopak nebyl prokázán efekt lístku koky (podávané v Andách domorodci) nebo tabletek soroche (ASA + kofein + paracetamol) prodávané v Bolívii a Peru.

U nejlehčích forem AMS je dostačující klid, dostatečná hydratace a NSAID. Téměř vždy pomůže sestup (často stačí o 500 m), podání kyslíku a a acetazolamid. U středně vážných AMS a lehkých forem HACE je vhodný dexametazon a okamžitý sestup. Pokud není sestup možný, je vhodné použití mobilních přetlakových komor (k získání času, pokud to okolnosti dovolí je nutný sestup). Nifedipin nemá žádný účinek.

Doctors use a Gamow Bag to treat a altitude patient. | Reuben ...
Mobilní přetlaková komora.

Vysokohorský plicní edém

Primárně plicní problém, který nemusí být předcházen AMS. Vzniká do 4 dnů po dosažení vysoké nadmořské výšky (později jen vzácně).

Mezi rizikové faktory patří rychlý výstup, nízká teplota, plicní infekce a kardiovaskulární choroby (plicní hypertenze, VSV).Při vzniku HAPE < 3000 m. n. m. je indikována echokardiografie.

Projevuje se dušností a kašlem s vykašláváním sputa s příměsí krve. S progresí choroby vzniká tachypnoe, tachykardie, hypoxémie a respirační alkalóza (pokud pacient neužije acetazolamid) a auskultačně mohou být slyšitelné chrůpky. Na RTG S+P lze prokázat zastínění nebo intersticiální plicní edém.

High-altitude pulmonary edema - Wikipedia
RTG S+P s HAPE.

HAPE je nekardiogenní plicní edém (normální LVEDP), který vzniká díky hypoxické vazokonstrikci plicní tepen se vznikem prekapilární plicní hypertenze a extravazace z plcních cév do intersticia. Roli ve vzniku HAPE hraje i NO a zánět.

Riziko HAPE snižuje podání dexametazonu a inhalace beta2 sympatomimetik. K monitoraci rizika vzniku HAPE stačí sledovat SpO2.

Základem léčby je sestup do nižší výšky a podání kyslíku s cílem dosažení SpO2 > 90 %. Fyzická námaha by měla být snížena na minimum a pacient by měl být udržován v teple. Pokud není sestup možný, je vhodné použití mobilních přetlakových komor (k získání času, pokud to okolnosti dovolí je nutný sestup). Pomocnou léčbou je nifedipin, inhalační beta2 sympatomimetika, dexametazon, inhalace NO nebo CPAP.

Ostatní obtíže související s vysokou nadmořskou výškou

  • poměrně časté jsou poruchy spánku, které jsou pravděpodobně způsobeny hypoxickými hypoventilačními epizodami. Léčbou volby jsou malé dávky acetazolamidu.
  • Při pobytu ve výšce > 5000 m. n. m. je běždný suchý kašel, který je zpsoben jednak inhalací such=ho chladného vzduchu, jednak hypoxií. Vě většině případů ustoupí při sestupu.
  • Dalším běžným fenoménem je krvácení do sítnice, způsobené zvýšeným tokem přes retinální cévy a hypoxemií

Preexistující zdravotní problémy vznikající při pobytu ve vysoké nadmořské výšce

  • Může dojít ke zhoršení preexistující hypertenze (zvýšený tonus sympatiku), pacienti by proto neměli přestávat užívat chronickou medikaci. K dekompenzaci dochází většinou cestou alfa adrenergní aktivity, lékem volby pro symptomatické pacientky jsou tak pravděpodobně alfa blokátory (prazosin, doxazosin).
  • Vzhledem ke zvýšení tonu sympatiku a vzniku hypoxémie při pobytu ve vysoké výšce je riziko dekompenzace ICHS. U rizikových pacientů je vhodné provedení zátěžového testu a při pozitivním výsledku není vhodné výstup podnikat.
  • U pacientek s nerizikovým těhotenstvím je bezpečný výstup do výšky 3000 m. n. m.

CAVE U srpkovité anémie může i výstup > 2500 m. n. m. vyvolat krizi.

CAVE U pacientů s plicní hypertenzí je zcvela nevhodné vystupovat výše než > 2000 m. n. m.

CAVE U pacientů s chronickou renální insuficienci a metabolickou acidózou je přísně kontraindikován acetazolamid.