Epidemiologie – zdrojem je fekálně kontaminovaná voda, potraviny i ruce. k nákaze dochází nejvíce v létě. Zvýšený výskyt je v místech zhoršených hygienických podmínek (ghetta apod.), u nás je cca 20 % importováno ze zahraničí.
Etiologie – shigelly jsou G- nepohyblivé tyčinky, které vydrží několik hodin v kyselém prostředí žaludku. Jsou vysoce nakažlivé (k manifestní infekce stačí pozřít 100 – 200 mikrobů). Dělí se do čtyř skupin: S. dysenteriae, S. flexneri, S. boydii a S. sonnei.
Patofyziologie – inkubační doba je 1 – 3 dny. Dochází k infiltraci stěny distálního colon se vznikem edému, zánětu a vředů, do submukózy ani do krve se nedostává. S. dysenteriae sérotyp 1 navíc produkuje Shiga toxin (cytotoxin, neurotoxin i enterotoxin), který dává vznik hemolyticko-uremickému syndromu.
Klinický obraz – dochází k náhlému vzniku vysokých horeček, zimnice a třesavky. Nákaza je v colon, tedy je zvracení spíše výjimečné. Vznikají křečovité bolesti břicha a objemné vodnaté stolice se mění v četné malé s příměsí hlenu a krve a četnými tenesmy. Bolesti břicha bývají často vlevo (na rozdíl od lokalizace doprava u samonelóz a kampylobakterióz). Choroba probíhá většinou probíhá banálně a po 3 – 7 dnech ustupuje. Obraz odpovídá ulcerózní kolitidě. U některých pacientů může mít shigelóza průběh i jako banální enterokolitida. Komplikacemi může být vznik akutní imunokomplexové glomerulonefritidy, reaktivní artritidy a hemolyticko-uremického syndromu.
Diagnostika – základem je kultivační vyšetření stolice.
Terapie – základem je hrazení tekutin a minerálů, standardní protiprůjmová opatření a dieta. Léky snižující motilitu jsou zcela nevhodné pro riziko vzniku toxického megakolon. Antibiotika bývají obvykle podávána (fluorochinolony, kotrimoxazol), vetšinou na základě citlivosti.
Prevence – nutná důsledná osobní hygiena, zejména desinfekce rukou.